Už jak se blížíme k Hoffmanově domu z 15. století v hornorakouském Ried im Innkreis, který kdysi sloužil jako slévárna cínu, upoutává nás svým typicky dobovým šarmem. Vstoupíme-li dovnitř Giesserei – slévárny – jak se domu dodnes říká, ocitneme se uprostřed kombinace moderního, a především udržitelného designu uvnitř starých původních stěn.
Průkopnický koncept v historické kulise.
Slévárna odnedávna nese jméno „Dům udržitelnosti a regionality“. Sídlí v ní firmy, které se tak či onak zabývají udržitelností. Kromě různých obchodů a poskytovatelů služeb zde najdeme také coworkingový prostor a sál pro pořádání eventů a workshopů. Wiesner-Hager sem dodal značnou část nábytku. Nejvíce je zastoupen v kavárně. Hosté zde narazí na kreativní dřevěná křesílka font, barové stoličky nooi nebo stoly m.zone. Za celým projektem stojí asociace TRAFOS, která si dala v regionu za úkol podporovat udržitelné životní styly.
Renovace s ohledem na životní prostředí.
Dům udržitelnosti je ideálním příkladem vydařené modernizace se zřetelem k životnímu prostředí. „Většina realitních developerů a stavebních expertů považovala tuto budovu za zralou k demolici. Vůbec žádné prvky od výšky místností po elektrické a sanitární vybavení ani zdaleka neodpovídalo současným standardům. Navzdory všemu se po dlouhodobém posuzování priorit udržitelnosti a ochrany architektonického dědictví dospělo k rozhodnutí existující budovu rekonstruovat ve smyslu vyvážené kombinace původní hmoty budovy a moderního rozšíření,“ vysvětluje zástupce ředitele TRAFOS Karl Weilhartner. Interiérový design dostali na starost Verena Waidmannová a Lukas Gstöttner z designérského studia bonpart. „Protože se rekonstrukce slévárny měla provést v duchu Domu udržitelnosti, měla budova v ideálním případě odrážet do budoucna zaměřenou interpretaci sahající dále za současné koncepty. Prostoduchá eko-podoba by téma zavedla do slepé uličky, kde již v současnosti nemá co dělat. Proto jsme se soustředili na modernitu, špičkovou kvalitu a vřelost designu, aby budova zasáhla co nejvíce lidí a podnítila v nich nadšení pro udržitelnost,“ doplňují oba designéři.
Dalo by se říct, že naše ambice sahala daleko za očekávaná ekologická klišé. Poukazujeme na čirou esenci našeho tématu. Během naší praxe v oblasti mezinárodního průmyslového designu jsme si uvědomili zrod přelomového trendu: v budoucnu bude vznikat stále více věcí, jejichž vnitřní hodnoty a udržitelný aspekt nebudou na první pohled patrné. Jinými slovy, udržitelnost se stane novou normou, novým ekologickým standardem. Udržitelnost nakonec ztratí svůj image něčeho okrajového.
Staré a nové ruku v ruce.
Vyzdvihnout musíme především kavárnu v prvním patře budovy. Historické střešní trámy dodávají prostoru jedinečný půvab. Posadíte-li se k některému z malých kulatých oken, můžete se rozhlížet po uličkách centra města pod vámi. Tmavé dřevěné židle s rozmarně oválnými tvary vás už z dálky lákají na výjimečné pohodlí. Moderní barové židle a vysoké stoly tvoří osvěžující a neformální moderní protipól. Hned vedle kavárny najdete malý obchod s regionálními lahůdkami a udržitelnými produkty. „Zakládáme si na prolínání uživatelských zón a konceptů, jako jsou gastronomie a obchody. Během plánování jsme dbali především na to, aby se prostory pozitivně doplňovaly a aby se odlišné požadavky jednotlivých prostorů nedostávaly do konfliktu,“ zdůrazňuje Waidmannová.
Opustíme kavárnu a vystoupáme po dřevěném schodišti z místního jasanového dřeva do horního podlaží, kde má vzniknout coworkingový prostor a sál pro konference a eventy v jednom. Zvláště coworkingový prostor se pod starými střešními trámy vyjímá obzvláště výrazně. Jedinečnou atmosféru dodává propojení moderních světlých pracovních stanic od Wiesner-Hager s několik set let starými trámy. „Architektonické prvky, jako je nová voskovaná betonová podlaha a dřevěné trámy podepřené po rekonstrukci ocelovými sloupy, vytvářejí prostor, který k sobě láká uživatele svou svěžestí a prostorností. Skleněná stěna s posuvnými dveřmi rozděluje prostor na coworkingovou a eventovou zónu. Další nápadný prvek podlahy tvoří dvě atria se skleněnými parapety a zavěšenou lehkou organickou skulpturou vetkanou do vazby střechy,“ říká Waidmannová. Japonská rekonstrukční technika Kintsugi se nesnaží zakrývat či schovávat poškozená místa, raději je důmyslně opraví za použití vysoce kvalitních materiálů. Tento princip ostatně podtrhuje celý účel slévárny. Duch a krása několik set let staré budovy byly zachovány a doplněny nejrůznějšími moderními, esteticky hodnotnými a funkčními materiály. „Celé to bylo možné jen díky tomu, že členové a akcionáři zhruba sedmdesátičlenné asociace dobrovolnicky odpracovali tisíce neplacených hodin,“ doplňuje Waidmannová.
